Dne 24.3. 2004 schválila vláda České republiky Národní inovační strategii ČR. Jedná se o komplexní chápání inovačního procesu v České republice, která je novým členem Evropské unie.

Cílem Národní inovační strategie, schválené vládou 24. března 2004, je vytvořit předpoklady a položit základy pro formulaci inovační politiky ČR. Zároveň je tento dokument reakcí na skutečnost, že se Česká republika usnesením vlády č. 282 ze dne 19. března 2003 oficiálně připojila k plnění Lisabonského procesu.

Na tvorbě Národní inovační strategie se podílela pracovní skupina složená nejen z odborníků delegovaných příslušnými ministry, ale i představitelé vysokých škol a sociálních partnerů. Projednávání návrhu se pak účastnila i široká veřejnost.

V dokumentu jsou nastíněny trendy současného světa. Nejvýznamnějším se z pohledu inovační politiky jeví proces globalizace, ke kterému výraznou měrou přispívá informační propojování trhů. Důsledkem tohoto jevu je pak neustálý růst a zostřování konkurence, v níž lze obstát pouze trvalým důrazem na růst užitných hodnot výrobků a služeb bez negativních vlivů na životní prostředí.

Inovační strategie se zaměřuje zejména na vytváření a rozvíjení podmínek pro inovační proces, soustřeďuje svou pozornost na systémové řešení inovačního prostředí i na rozvíjení inovační infrastruktury. Reaguje na nejdůležitější výzvy, které Českou republiku čekají po vstupu do Evropské unie na poli inovací a inovačního podnikání.

Východiskem při formulaci Národní inovační strategie se stala definice inovace, tak jak ji chápe Evropská komise:

"Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly."

Inovace v tomto pojetí představuje proces, který začíná nápadem nebo představou, následují různé stupně vývoje, které vyústí do samotné implementace. Inovace je rozhodující pro úspěch na dynamickém trhu a jedním z jejich hlavních cílů je snaha o zvýšení konkurenceschopnosti výrobků a tím zlepšování konkurenční pozice na trhu. Stručně řečeno, inovaci lze chápat jako centrální jev průmyslové dynamiky. Inovace mohou být technologické, materiálové, výrobkové, organizační.

V dokumentu jsou zmíněna i hlavní doporučení EK, ke kterým patří:

• Spolupráce vysokých škol a výzkumných ústavů
• Zakládání nových technologicky orientovaných podniků
• Zakládání vývojových (spin—off) společností
• Podpora regionálních sítí pro podporu spin—off aktivit akademických pracovišť
• Financování inovací — investování tzv. podnikatelských andělů a výcvik investičních analytiků inovačně přátelskou průmyslovou politikou
• Rozvoj všech přímých i nepřímých forem konzultací se zaměstnanci
• Vytváření daňových pobídek, které podpoří dodatečné podnikové investice do inovací

Inovační systém by měl být tvořen čtyřmi základními komponenty :

1. Řídící složky — státní a veřejná správa, vláda, ministerstva, regionální a místní správa
2. Vzdělávací systém — celoživotní učení, zahrnující počáteční a další vzdělávání
3. Finance — rizikový kapitál, rizikové financování, předstartovní kapitál
4. Inovační podnikání

Mezi důležité subjekty, které vytvářejí systém inovačního podnikání v ČR, patří zejména orgány státní správy a samosprávy, komory, banky, svazy, agentury, sdružení a nadace, pracoviště výzkumu a vývoje, zahraniční agentury a organizace, podnikatelské subjekty, zákazníci, klienti, spotřebitelská veřejnost.

Národní inovační strategie uvádí následující 3 hlavní problémy českého inovačního systému:

1. Financování výzkumu, vývoje a inovační činnosti
2. Politický a legislativní rámec pro inovační a podnikatelské aktivity
3. Komunikace mezi výzkumnou sférou a podnikatelskou, výrobní oblastí

Národní inovační strategie by měla vytvořit předpoklady a položit základ pro formulaci Národní inovační politiky. Moderní demokratický stát by v oblasti inovační politiky měl nabízet nejen rámec a základní podmínky, ale i směry a cíle. Zároveň by měl nabízet příznivé inovační klima a pobízet inovační procesy na všech úrovních. K těmto krokům je potřeba především odvaha k přijetí vize. Tou vizí je vůle k překonání starých svazujících stereotypů, vytvoření podmínek pro budoucí generace a zajištění trvale udržitelného rozvoje naší společnosti.

Hlavní doporučení, ke kterým Národní inovační strategie dochází, jsou tato:

• Zařadit oblast inovací, výzkumu, vývoje a vzdělání mezi nejvyšší státní priority.
• Připravit a přijmout Národní inovační politiku na léta 2005—2008 a následně urychleně navrhnout potřebné legislativní změny v příslušné oblasti.
• Dále snižovat byrokratickou zátěž a náklady nutné na zakládání podniku i k podnikání obecně, zejména však v oblasti výzkumu, vývoje a inovací.

Úplné znění dokumentu naleznete v příloze.