Dokument navazuje na Národní inovační strategii ČR a definuje konkrétní opatření, která cíleně povedou k rozvoji inovační infrastruktury a ke zvýšení inovační aktivity českých podniků.

Inovační procesy se všeobecně pokládají za klíč k hospodářskému rozvoji. Představují soubor činností, které vedou k úspěšné výrobě, vstřebávání a využití novinek v ekonomické a sociální sféře. Nabízejí nová řešení problémů, a tak umožňují naplňovat potřeby jednotlivců a společností. Opakem inovace je zastarávání a rutina. To je důvodem, proč se inovace setkávají s takovým množstvím překážek a někdy s velkým odporem. To je současně důvodem, proč je zapotřebí rozvoj inovací, inovačního podnikání a inovační kultury všemožně podporovat a pečovat o něj.

Inovace hrají zásadní roli v probíhající ekonomické, politické a sociální transformaci rozvíjejících se zemí, stejně jako států s rozvinutou infrastrukturou. Na začátku nového milénia se inovace stává jedním z významných nástrojů světové ekonomiky. Vlády, v jejichž zájmu je dlouhodobý rozvoj národní ekonomické prosperity, věnují inovační politice trvalou a soustavnou pozornost.

Ani Česká republika se — zejména po vstupu do EU — nemůže problematice inovačního podnikání vyhnout. Nevyhovující legislativní klima v této oblasti, systémové bariéry v oblasti správy, pobídek a financování inovačního procesu i nedostatečná ochrana a využívání jeho výsledků má za důsledek každoročně značné hospodářské ztráty, včetně snižování konkurenční schopnosti podniků. Vláda České republiky proto svým usnesením č. 270 ze dne 24. března 2004 schválila Národní inovační strategii ČR, která představuje rámcový dokument pro rozvoj inovačního prostředí v ČR.

Předkládaná koncepce inovací navazuje na Národní inovační strategii a definuje konkrétní opatření, která by měla vést k rozvoji inovační infrastruktury a ke zvýšení inovační aktivity českých podniků, přičemž je kladen důraz na vymezení politik, které jsou v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Vedle toho je zde snaha poukázat na problémové oblasti českého inovačního prostředí, jejichž řešení vyžaduje širší konsensus subjektů hospodářské politiky.

Předkládaná Koncepce inovací stanovuje následující prioritní oblasti pro formulaci politik na podporu rozvoje inovačního prostředí v ČR (inovační infrastrukturu vytváří od svého vzniku v roce 1993 AIP ČR. Nazývá ji Systém inovačního podnikání v ČR):

1. Rozvoj infrastruktury pro průmyslový výzkum, vývoj a inovace

Jedním z hlavních problémů českého inovačního prostředí je slabá rozvinutost systému návaznosti základního výzkumu na další fáze inovačního procesu. Nedochází tak k efektivnímu využití výsledků vědeckovýzkumných aktivit pro vývoj inovačních produktů. Náklady investované do VaV proto v důsledku nerozvinuté infrastruktury inovačního procesu nejsou kompenzovány výnosy z možného prodeje inovačních produktů, které by byly založeny na výsledcích VaV.

Prioritou koncepce inovací je odstranění tohoto nepříznivého stavu prostřednictvím navázání užších vazeb vědeckovýzkumných institucí včetně vysokých škol s podnikatelskou sférou. Důvodem pro přisuzování stěžejního významu rozvoji infrastruktury pro průmyslový výzkum a inovace je rovněž snaha o zajištění přínosů plynoucích ze synergického efektu geografické koncentrace dynamických podniků. Efektivní propojení vědy a výzkumu s podnikatelskou sférou vytváří základní předpoklad pro dlouhodobě udržitelný růst konkurenceschopnosti českých podniků.

S ohledem na podporu užších vazeb institucí VaV s podnikovým sektorem by měly významnou úlohu sehrát vědeckotechnické parky, podnikatelské inkubátory a centra pro transfer technologií. Tyto subjekty se v důsledku geografické koncentrace subjektů inovačního procesu vyznačují neobyčejně vysokým inovačním potenciálem. Je proto v zájmu inovační politiky zaměřit pozornost právě na podporu těchto subjektů, které by měly tvořit jádro rozvoje inovačního prostředí v ČR.

2. Vznik, rozvoj a spolupráce inovačních podniků

Účelem této priority je zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků stimulací jejich rozvoje zaváděním inovativních výrobků, technologií a služeb. Do rámce koncepce inovací bude zahrnuta i spolupráce s vědeckovýzkumnými organizacemi, technologickými a inovačními centry směřující k realizaci inovovaných produktů a k zavádění a transferu nových technologií. V souvislosti s transferem technologií je v centru pozornosti rovněž nákup patentů, licencí, know—how a průmyslových vzorů pro dosažení cíle této priority.

Vzhledem k tomu, že inovační proces zahrnuje aktivity nákladné na finanční zdroje podniků, je úloha státu především v počáteční fázi inovačního procesu potřebná. MPO se v této souvislosti chce zaměřit na podporu projektů zaměřených na zvýšení technických a užitných hodnot výrobků a služeb (výrobkové inovace), na růst efektivnosti procesů výroby a poskytování služeb (technologické inovace), na zlepšení materiálové složky výrobku (materiálové inovace), na zavedení pokrokových metod řízení, provedení významných změn organizační struktury či změn ve strategické orientaci podnikatele (inovace v řízení a ve správě) a jiných netechnických inovací.

Smyslem angažovanosti státu v této oblasti je pomoc českému podnikatelskému sektoru při nastartování a dlouhodobém rozvoji inovačního prostředí a restrukturalizaci národního hospodářství ve směru k ekonomice založené na technologicky vyspělých produktech s vysokou přidanou hodnotou.

3. Rozvoj lidských zdrojů

Lidské zdroje jsou páteří výzkumu, vývoje a inovací. Proto je třeba zajistit dobrý základ přípravy odborníků v oblasti inovačního podnikání (včetně managementu) v celém počátečním vzdělávání, od základního školství až k doktorandům. Musí být vytvořeno takové prostředí, které povede k nárůstu počtu absolventů přírodovědných a technických oborů, protože právě absolventi těchto oborů vytváří zdravé jádro pro inovace. Vzdělání musí být uzpůsobeno průmyslovým změnám, musí být zlepšováno základní i další odborné vzdělávání, usnadněn přístup k odbornému vzdělávání, zabezpečena spolupráce mezi vzdělávacími institucemi a podniky a v neposlední řadě musí být zabezpečena výměna informací a zkušeností.

Komunikace mezi akademickou sférou a podniky by mohla být posílena prostřednictvím systému "zprostředkovatelské" spolupráce aktivně vystupující při specifikaci a organizaci výstupů a vazeb mezi výzkumem a inovační praxí např. systémem koordinované spolupráce vědeckotechnických parků (BIC, technologické parky apod.), center pro transfer technologií a dalších subjektů inovačního prostředí ČR.

Kromě počátečního vzdělávání klade Koncepce důraz rovněž na rozvoj systému dalšího vzdělávání (life—long learning). Jedním z nejdůležitějších úkolů je přesvědčit rozhodovací orgány (národní i regionální) a vedoucí představitele podniků o tom, že vzdělávání nepředstavuje nákladovou položku, ale investici s vysokou návratností, a že lidé jsou nejcennějším aktivem jak pro společnost, tak i pro každý podnik.

4. Realizace výsledků výzkumu a vývoje

Obsahem této priority je stimulace výzkumu a vývoje v České republice a rozvoje tržního prostředí s výsledky VaV. Cílovým stavem je fungující systém návaznosti výzkumu a vývoje na potřeby průmyslu zahrnující efektivní využití mechanismů transferu technologií. V souvislosti s tím by mělo dojít ke zvýšení patentové aktivity jak podnikového sektoru tak i vysokých škol a vědeckovýzkumných institucí.

Pro realizaci výsledků výzkumu a vývoje je podstatná přímá motivace subjektů zapojených do VaV aktivit, tedy způsob hodnocení výsledků výzkumu a vývoje.

Významným faktorem realizace výsledků VaV je rovněž motivace vysokých škol a výzkumných institucí k takové vědecké činnosti, jejíž výsledky by byly v praxi využitelné. Tuto motivaci je možné zvýšit prostřednictvím přímé participace těchto institucí na příjmech z komerčního využití výsledků VaV.

Úplné znění dokumentu naleznete v příloze.