Nejdůležitější požadavky, které souvisí s vysíláním pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb.

Ve snaze předejít zbytečným problémům, se kterými by se naší poskytovatelé mohli v některém z členských států setkat, jsme se snažili v následujícím textu shrnout nejdůležitější požadavky, které souvisí s vysíláním pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb. Jde jednak o formální požadavky týkající se otázek sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, a jednak o dodržování určitých podmínek stanovených právními předpisy státu, kam jsou pracovníci vysílání (dále jen "stát vyslání").

Formulář E—101 a Evropský průkaz zdravotního pojištění

Před vysláním je nutno zažádat na České správě sociálního zabezpečení o vystavení standardizovaného formuláře E—101, který potvrzuje příslušnost k právním předpisům. O tento formulář si jsou povinny zažádat i osoby samostatně výdělečně činné, které se chystají poskytovat své služby v jiném členském státě. Pro vyslané pracovníky platí totiž pravidlo, že nepodléhají po vymezenou dobu právním předpisům o sociálním zabezpečení státu, kde pracují, ale jsou i nadále krytí právními předpisy o sociálním zabezpečení státu, odkud byli vysláni. Tento formulář je důležitý i z jiného důvodu. Mimo jiné totiž dokládá, že jde o pouhé "vyslání". Vyslané osoby by se tímto měly vyvarovat nepříjemným střetům s místními úřady, které se snaží odhalovat práci načerno.

Dále si je nutno zažádat u příslušné zdravotní pojišťovny o vystavení Evropského průkazu zdravotního pojištění, pokud Vám dosud nebyl pojišťovnou vystaven. Tento průkaz nahradil původně požadovaný formulář E—128, na jehož základě bylo během pobytu ve státě vyslání zajištěno poskytnutí nutných věcných zdravotních dávek.

Pracovní podmínky

Zaměstnavatelovy povinnosti vůči vyslaným pracovníkům získáním výše zmíněných formulářů zdaleka nekončí. Směrnicí 96/71/ES o vysílání pracovníků jsou stanoveny určité pracovní podmínky, které během vyslání musí být uplatňovány podle práva státu vyslání.

Jde o:    

• maximální délku pracovní doby a minimální doby odpočinku,
• minimální délku dovolené za kalendářní rok,
• minimální mzdu, včetně sazeb za přesčasy,
• podmínky poskytování pracovníků, zejména prostřednictvím podniků pro dočasnou práci,
• ochranu zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci,
• ochranná opatření týkající se pracovních podmínek těhotných žen nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých
• podmínky rovného zacházení pro muže a ženy a ostatní ustanovení o nediskriminaci

tak, jak jsou stanoveny právními či správními předpisy nebo kolektivními smlouvami, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné. To však v žádném případě nebrání použití pracovních podmínek, které jsou pro vyslané pracovníky výhodnější.

V případě první montáže nebo instalace zboží, pokud tato činnost tvoří nedílnou součást dodávky zboží a doba vyslání nepřesáhne 8 dnů, není nutno dodržovat požadavky členského státu vyslání týkající se délky dovolené a minimální mzdy. Tato výjimka se však nevztahuje na činnosti v oblasti stavebnictví.

Minimální mzda

V případě, že v členském státě , na jehož území je pracovník vyslán, neexistuje právní úprava týkající se minimální mzdy, její výše se určuje podle zvyklostí daného členského státu. Pokud jde o samotnou změnu výše mzdy, není nutno za tímto účelem měnit stávající pracovní smlouvu. Výši minimální mzdy ve státě vyslání lze dosáhnout rovněž prostřednictvím zvláštních příplatků za vyslání. Nesmí se však jednat o náhradu výdajů skutečně vynaložených v důsledku vyslání, například výdaje za cestovné, ubytování a stravu.

V této souvislosti je nutno upozornit na skutečnost, že kontroly ze strany členských států vyslání jsou především zaměřeny právě na dodržování podmínky vyplácení minimální mzdy. Důvodem je ochrana vlastních pracovních trhů. V případě velkých rozdílů ve výši příjmů by totiž docházelo k sociálnímu dumpingu s neblahými následky na místní zaměstnanost. Postihy ze strany příslušných orgánů členských států jsou často velmi tvrdé. Poskytovatelé by proto tento požadavek neměli v žádném případě podceňovat.

Informace o pracovních podmínkách platných v jednotlivých členských státech

Z výše uvedených důvodů vyplývá nutnost, aby si poskytovatel ještě před vysláním zjistil, jak jsou výše zmíněné podmínky v členském státě, kam míní své zaměstnance vyslat, upraveny. Tyto informace jsou částečně dostupné na internetových stránkách Evropské komise internetových stránkách Evropské komise, či na příslušných informačních serverech jednotlivých členských států.

Pracovní povolení

V rámci Přístupové smlouvy bylo v oblasti poskytování služeb vyjednáno ve vztahu k Rakousku a Německu přechodné období na vysílání pracovníků, v rámci něhož lze po vysílaných pracovnících požadovat pracovní povolení. Toto přechodné období se však týká pouze některých sektorů služeb. Pokud jde o Rakousko obecně se jedná o činnosti v oblasti stavebnictví, zahradnictví, bezpečnostních služeb, čištění budov, zařízení a dopravních prostředků, péče o nemocné a sociální péče. Ve vztahu k Německu se toto přechodné období vztahuje na činnosti v oblasti stavebnictví, čištění budov, zařízení a dopravních prostředků a dekorace interiéru.

Ostatní administrativní požadavky

Některé členské státy požadují v souvislosti s vysíláním pracovníků splnění určitých administrativních požadavků. Jedná zejména o požadavek nahlášení u příslušného úřadu členského státu vyslání. Tyto podmínky se stát od státu liší. Některé se dokonce blíží spíš povolovacímu režimu. Aby se předešlo zbytečným nepříjemnostem, je nutné si tyto skutečnosti s dostatečným předstihem ověřit.

Naší podnikatelé se setkávají s problémy především v Rakousku a Německu, jakožto sousedních státech, kam nejčastěji jezdí poskytovat své služby. Níže proto jako příklad uvádíme požadavky, jež jsou na vysílané pracovníky stanoveny u našich jižních sousedů.

Vysílání pracovníků do Rakouska v oblastech, které nespadají do přechodného období

Skutečnost o vyslání pracovníků za účelem poskytnutí služby na území Rakouska je nutno nahlásit ještě před zahájením prací regionální úřadovně Služby pracovního trhu (Arbeitsmarktservice). Tato úřadovna pak během šesti týdnů vystaví potvrzení o provedeném nahlášení (tzv. Entsendebestätigung). Ohlášení může učinit jak samotný vysílaný zaměstnanec, tak zaměstnavatel či dokonce příjemce dotčené služby.

Podmínky vystavení potvrzení o vyslání jsou stanoveny velmi striktně. Vyslaný pracovník musí především být alespoň jeden rok ve skutečném trvalém pracovním poměru ke svému zaměstnavateli. Příslušný úřad dále zkoumá, zda—li jsou dodrženy rakouské mzdové a pracovní podmínky, jakož i předpisy o sociálním pojištění. Potvrzení o vyslání může být vystaveno na dobu 6 měsíců, případně prodlouženo o dalších 6 měsíců, nejvýše však na dobu poskytovaní dotčené služby.

Osoby samostatně výdělečně činné

Jak již bylo zmíněno na začátku, kontroly ze strany úřadů členských států se zaměřují mimo jiné i na odhalování zaměstnávání v rámci tzv. schwarzsystému. Osoby samostatně výdělečně činné by si před cestou do jiného členského státu proto měly zajistit takové doklady, které budou svědčit o opaku. Úřady se v tomto ohledu soustředí na skutečnosti jako například, zda domnělý podnikatel ve skutečnosti nepodléhá pokynům jiné osoby, což spíše nasvědčuje existenci pracovního poměru. Další praktickou radou je, stanovit si ve smlouvě o dílo určitou konkrétní cílovou částkou jako cenu za poskytnutou službu. Hodinová sazba za provedenou práci bude totiž rovněž svědčit spíš ve prospěch domnělého zaměstnávání.